Město kromě své historické podoby nabízí i vynikající kuchyni a k tomu jednu překvapivou přísadu.Jdeme přes Ponte Legnano směrem k historickému městu Mantova. Procházíme přes dlouhý most přes dvě do mlhy ponořená jezera, které dohromady tvoří velký vodní příkop chránící nádherné město. Najednou se mlha místy rozpadá a na hladině vody vidíme odrážet se panorama starých věží, historické kopule a střechy domů. Italští přátelé mi říkají, že Mantova je známé jako La Bella Addormentata, Šípková Růženka, která se nezměnila již od středověku.Leží asi jen 40 km jižně od populárních destinací, jezera Garda a Verony a stále zůstává z nějakého důvodu nepovšimnuty většinou turistů. Klíčem k odpovědi jsou tři jezera Lago Superiore, Lago di Mezzo a Lago Inferiore, pozoruhodné umělé opevnění vytvořené před téměř 1000 lety, které ukrývají Mantova před světem. A tyto mokřady zároveň způsobily, že se město skoro vůbec nezměnilo. I dnes vám potrvá pouhých 20 minut projít přes něj pěšky. Místo zůstalo téměř úplně nedotčené a dokonce i současná populace dosahuje pouze 48 000 obyvatel, což je stejné jako před staletími.Ekologické hnutí Legambiente vyhlásilo před několika lety Mantova za nejvhodnější italské místo pro život. Mě zaujalo zůstat na chvíli ve městě, kde se zastavil čas.
Ubytoval jsem se v elegantním rodinném hotelu Broletto, původně zámku z 15. století, který je dokonale umístěn mezi Piazza delle Erbe, starým tržištěm, jehož klenuté sloupoví je lemováno módními butiky a bary a Piazza Sordello, grandiózním náměstím s tyčícími se paláci a výraznými barokními katedrálami z bílého mramoru.Rozhodl jsem se prohlédnout si kulturní památku Palazzo Ducale . To není jen zámek, ale město ve městě, nejrozsáhlejší rezidence v Itálii po Vatikánu. 400 let to byl domov rodiny Gonzaga, vévody, který zde vládl až do roku 1707 a rozhodoval ve městě o všem.Rezidence zahrnuje hrad, baziliku, nádvoří, přepychové galerie, zahrady a více než 500 pokojů. Většina z nich je před veřejností uzavřena. Stále je však možnost toho dost vidět, jak drahé tapiserie, třpytivou zrcadlovou galerii a mistrovským Rafaelem zvěrokruhů nebo stropní fresku od Lorenzo Costa.Zaráží mě, že se tu nesetkáte s žádným davem turistů, nenajdete zde ani obchody s levnými suvenýry a nepotřebujete ani seznam muzeí a kostelů. Na každém rohu tu narazíte na nějakou památku. Pár skrytých drahokamů jsem objevil hned při svém hotelu. Soukromá rotunda di San Lorenzo z 11. století a úžasné divadlo Bibiena v rokoko stylu, kde 13 letý Mozart jednou hrál.Ve městě sídlí i světoznámá kuchařská škola, kde se jako kultovní přísada do jídel používá dýně upravit na mnoho způsobů. Některé receptůry přípravy dýně jsou tajné. Škola sídlí v budově Palazzo ze 14. Století, kde jsou fresky i na toaletách.Při západu slunce se zdá, jakoby se město dalo do pohybu. Je čas na podvečerní rituál oblékání. Pro toho, kdo nezná zvyky v Itálii, je to čas, kdy se Italové vyberou do místního baru na malý aperitiv. K skleničce se podává zdarma malé občerstvení. V době večerního aperitivu bary mezi sebou soutěží a snaží se nabídnout svým hostům honosný bufet zdarma.Vrazili jsme tedy do ulic města.Nálada se nám mění z jednoho baru do dalšího. Vážená Putíka z 19. století, bar Venezia na Piazza Marconi působí elegantně jako výstřední doplněk do některého z Felliniho filmů, zatímco o poznání mladší bar na náměstí Concordia je představitel bohémského života, pro lidi bavících se jazzem a čtením poezie. Ale žádný se nevyrovná historickému baru Caravatti, jednomu z mých top 10 evropských barů. Podávají tu jedinečný aperitiv, připravený podle staré a tajné receptury z roku 1865, připravený z vína a aromatického hořkého piva. Přátelský barman, Max Orondini, říká:Mantova není muzeum, město, které uvízlo ve středověku. A jako každý bar se snaží k aperitivu nabídnout luxusní jídlo zdarma formou bufetu, kousky pizzy, těstovin, šunky a sýra a já ani nemusím utrácet peníze na večeři v restauraci.V neděli ráno jsem se jako většina místních obyvatel šel projít kolem jezer. Pak jsem přešel na jižní stranu města, kde rodina Gonzagovcov nechala postavit utěšený! Dekadentní palác v úplném protikladu k strohému Palazzo Ducale. Palazzo z 16. Století sloužil jako místo tajných schůzek vévody Federica s jeho milenkou. Vytvořil ho jeden z největších renesančních malířů a architektů, Giulio Romano.Nacházejí se zde jedny z nejkrásnějších fresek, které jsem viděl. Komičtí obři a příšery ve Velkém sále jsou stylizované tak, že by mohly inspirovat i tvůrce současných komiksů.
Žádné komentáře :
Okomentovat